Přehrát audioverzi
T. Pospíchal: Až cestou do studia zmrzlou Prahou mě napadlo, proč jsme podcast nenatočili na dálku pomocí AI, protože vy jste do Prahy přijel z Brna.
K. Juřík: To víte, že mohli. Jel jsem dvě hodiny po zmrzlé dálnici. Ale já jsem člověk, který se rád setkává, a věřím, že je to správné. Myslím si, že dokud se lidé budou chtít setkávat, bude to mít vždy nějakou přidanou hodnotu. Na druhou stranu máte pravdu, mohli jsme si to usnadnit. Mohli jsme napsat text, namluvit pár minut svým přirozeným jazykem, a AI by za nás možná udělala práci lépe než my dva teď tady.
T. Pospíchal: Ale asi by to bylo moc dokonalé. Takže se budeme raději přeříkávat a podobně.
K. Juřík: Přesně tak, my si to užijeme.
T. Pospíchal: Jsem rád, že jsem vás mohl pozvat jako majitele technologické firmy a vývojáře, ale i jako nadšeného fanouška AI. Ve spolupráci s OKsystem vedete workshopy zaměřené na využití umělé inteligence, přičemž jeden z nich nese zajímavý název "AI pro lenochy". Tento název mě zaujal nejen kvůli spojení s lenošením, ale také s ohledem na váš životopis, který nevypovídá o tom, že byste byl lenoch.
K. Juřík: Název byl záměrně zvolen tak, aby přitahoval pozornost. Když pojmenujete školení pouze jako „Úvod do AI“ nebo „AI pro každého“, tak to nikoho nezaujme. Název nese určitou myšlenku. Nemyslím si, že jsem úplně líný člověk, ale na druhou stranu nechci dělat zbytečné věci. A tady vidím velký přínos umělé inteligence, protože existuje mnoho činností, které lze dnes efektivně řešit pomocí AI. Jedno z poselství kurzu je, nedělejte zbytečné věci, které můžete svěřit AI. Je to pro lidi, kteří chtějí zaměřit svou energii na to, co zatím AI nezvládne, a soustředit se na to důležité. Evidentně to funguje, kurzy jsou plné a plánujeme jejich pokračování do budoucna.
T. Pospíchal: AI vám tedy přinesla zmiňovanou efektivitu?
K. Juřík: Do značné míry ano. Když se podívám na sebe nebo na své kolegy, myslím, že ten hlavní přínos je, že se můžeme soustředit na jiné věci, že neděláme rutinní činnosti, které člověka příliš nebaví. U vývojáře je to třeba rutinní psaní kódu nebo nějakých částí aplikace a spíše se soustředíme na výsledek, na to, co uživatel aplikace potřebuje, na to, co to má vlastně v praxi dělat.
Vývojáři se nerodí jako odborníci – to není něco, co by bylo vrozené. Je to proces. A i když se člověk stane špičkovým vývojářem, psaní zdrojového kódu mu není vrozené, není přirozené. Ačkoliv my sami nepíšeme kód, vytváříme aplikace jiným způsobem, pozoruji jak u svých zaměstnanců, tak i u sebe samého, že přistupujeme k vývoji s důrazem na dosažení cíle, spíše než na konkrétní proces výroby.
T. Pospíchal: Je začátek prosince 2023. Proč si myslíte, že mnoho lidí schopnosti AI v pracovním životě stále bagatelizuje? Myslím teď především bílé límečky. Jaké nejčastější chyby dělají lidé v tomto směru?
K. Juřík: Říkáte to velmi správně. Někdy na konci roku 2022 přišly na trh první systémy umělé inteligence pro zpracování nebo generování textu, potažmo generování grafiky. A mimochodem tyto systémy se vyvíjí desítky let, to není o tom, že minulý rok se někdo vzpamatoval a začal pracovat na umělé inteligenci. Ale pro běžného uživatele jsou tyto systémy dostupné zhruba rok. A ten hlavní problém je, že nejsou dokonalé, že sice umí překvapivě mnoho věcí, dovolím si říci lépe než člověk, ale to klíčové je, že my s nimi neumíme dobře pracovat. Platí, že čím lepší zadání dáte, tím lepší výstup dostanete. A právě to lidé neumí.
My si spolu umíme běžným jazykem povídat, komunikujeme, chápeme se, protože kromě verbální máme i neverbální komunikaci a rozumíme si, ale AI to neumí. A když se nezeptáte dobře, když nedáte do systému kvalitní zadání, tak nedostanete dobrou odpověď. Na kurzech to je to tak pokaždé. Účastníci přijdou do učebny a mají přirozenou skepsi, což je vlastně dobře. Na konci odchází a vidím na nich, že se jejich názor výrazně změnil, protože jsou schopni lépe pracovat, lépe se zeptat nebo dát lepší vstup. To je dnes, na konci roku 23, velmi důležité.
Do budoucna to ale asi až tak důležité nebude. Tak, jak se umělá inteligence vyvíjí a zdokonaluje, tak bude schopna generovat mnohem lepší výstup i s nedokonalým zadáním. Je to vidět už dnes, když se zamyslím nad tím, co jsme řešili na jaře tohoto roku, a srovnám si stejná zadání, stejné úlohy teď v prosinci, tak výstup je mnohem lepší i s nedokonalým zadáním.
T. Pospíchal: Z druhé strany, jaké jsou slabé stránky AI jazykových modelů. Na co byste ji vy osobně nepoužil?
K. Juřík: V dnešní době platí, že systémy jsou schopny provádět úkoly, na kterých byly trénovány. Nejsme však ještě v době, kdy by tyto systémy znaly obsah celého internetu. Dokonce, i kdyby znaly celý obsah, je důležité si uvědomit, že drtivá většina informací na internetu nemusí být nutně správná. Proto je vhodné nebrat vše na internetu jako nezvratnou pravdu. Současné systémy jsou trénovány na uměle vložených vzorcích dat, která prošla pečlivou analýzou a validací.
Je do takového systému vůbec možné vkládat data? Současné systémy umělé inteligence již mají schopnost číst data z internetu, avšak stále je porovnávají s hlavním vzorkem, na kterém byly původně trénovány. Probíhá analýza, aby se zajistilo, že získané závěry jsou věrohodné. Když hovoříme o tom, zda se mohou tyto systémy učit ze širšího spektra obecných dat, která neprošla kontrolou, tak současné systémy jsou v této oblasti omezeny tím, co již znají. Nicméně do budoucna se očekávají zásadní změny, neboť stávající přístup není udržitelný a bude potřeba přehodnotit strategii.
Dnes, koncem roku 2023, platí, že současné systémy umělé inteligence nejsou schopny odpovědět na otázky, na které nebyly předem trénovány. Nicméně je zajímavé poznamenat, že tyto systémy byly od počátku navrženy tak, aby mohly reagovat i na otázky, na které nebyly explicitně trénovány. Málokdy se dnes stane, že když položíte otázku do jakéhokoli dostupného jazykového modulu pro generování nebo zpracování textu, že by odpověděl, že neví. Vždy nějakou odpověď vymyslí a ta je většinou správná, relevantní, podložená nějakými daty.
Nové verze systémů už mají schopnost říkat, na základě čeho vygenerovaly odpověď. Odkazují na zdroje informací. Přestože odpovědi nemusí vždy být pravdivé, vypadají velmi věrohodně, což často znesnadňuje obyčejným lidem odhalit, že jsou nesprávné.
V současné době rozhodně nedoporučuji kladení právních otázek, generování právních dokumentů, návrhů smluv nebo vyžádání posouzení právního dokumentu. I když to možné je, nelze poskytnout záruku, že výsledek bude v souladu s právní legislativou a skutečně správný. Vyhnul bych se také otázkám spojeným s rozvojem člověka, zdravím a psychologií. To však neznamená, že i tyto oblasti, zejména analýza právních textů, nebudou systémy schopny zvládnout v budoucnosti. Považuji to spíše za otázku času.
T. Pospíchal: Pro mě osobně je ta potenciální bezbřehá důvěra ve správnost odpovědí jedním z úskalí umělé inteligence pro využití v celé společnosti.
K. Juřík: Na začátku každého školení vždy zdůrazňuji účastníkům, aby nevěřili slepě generovaným výsledkům. Kloním se k opatrnému a trochu skeptickému přístupu. To platí zejména ve scénářích, kdy kladu obecné otázky. Pokud se snažím získat odpovědi na otázky typu "Proč to funguje takto?" nebo "Jak na to?", je to jiný příběh. U konkrétních úkolů, například generování kódu, mohu jednoznačně posoudit, zda je výsledek funkční, a navíc dnešní systémy jsou schopny provádět i testování kódu a poskytnout potvrzení jeho funkčnosti. Kreativní práce, jako psaní produktových popisů a reklamních textů, je oblast, kde to může copywriterovi skvěle posloužit. V otázkách, proč je tráva zelená nebo slunce modré, může být problematické ověřit správnost odpovědí, ale věřím, že s časem tyto obavy postupně zmizí.
T. Pospíchal: Navázal bych na váš workshop, pro koho je určen a co se uživatel dozví?
K. Juřík: Pro širokou veřejnost. Jak jsem již zmínil, účastníci pocházejí z různých odvětví a oborů. Skladba je velmi pestrá, zahrnuje manažery, obchodníky, projektové manažery, marketingové specialisty, vývojáře, pedagogy a další. Je běžné, že se na tato školení přihlásí lidé, kteří zatím nemají žádné reálné zkušenosti s těmito systémy nebo si již něco vyzkoušeli, ale cítí, že to není dostatečně efektivní, že mnoho věcí nezvládají, nebo to považují za zbytečné. Přicházejí a říkají, ať jim tedy ukážu, k čemu to vlastně je dobré. Celý kurz jsem postavil jako sadu praktických scénářů. Na začátku kurzů probíráme krátkou teorii, aby účastníci viděli, jak to funguje, a neměli obavy, že se brzy objeví terminátoři a začnou je zabíjet.
V rámci sady praktických cvičení si sami účastníci vyzkouší různé nástroje a na začátku školení ode mě dostanou nějaké docela náročné úlohy, zaměřené na začátek školení, aby se naučili efektivně klást otázky a dávat kvalitní zadání. Poté přichází fáze kreativní práce, kde si lidé zkoušejí to, co je zajímá, každý něco trochu odlišného. Jsem k dispozici pro individuální pomoc, a tak celý den nabízí bohaté praktické zkušenosti a zážitky. Mám často problém dostat lidi na konci dne z učebny, protože by si s tím hráli až do večera, kdyby to bylo možné.
T. Pospíchal: Jaké jsou nejčastější dotazy účastníků workshopu?
K. Juřík: Očekávání účastníků jsou velmi individuální, ale často se týkají potřeby efektivního položení otázek a výběru vhodných nástrojů. Mnoho lidí čelí výzvě hledání specializovaných nástrojů pro konkrétní činnosti, avšak s příchodem nových verzí nástrojů se očekává, že budou více univerzální. Během školení se účastníci setkávají s různými situacemi, které řeší a konzultují s ohledem na jejich individuální potřeby. Konec školení je věnován individuální práci, kde se intenzivně věnujeme potřebám každého účastníka.
T. Pospíchal: Bavíme se o profesním a firemním vzdělávání a myslím, že byznys na AI zareagoval docela rychle. Jak si myslíte, že na umělou inteligenci bude reagovat školství?
K. Juřík: Snažím se mimo jiné aktivně podporovat právě pedagogy. Pravidelně navštěvuji střední a vysoké školy, kde přednáším jak pro učitele, tak i pro studenty. Současná realita je taková, že mnoho žáků již na základních školách ovládá práci s těmito systémy lépe než samotní pedagogové. Bohužel, tato situace se prohlubuje se stoupajícími ročníky, a to i kvůli technologickému nedostatku v českém školství. Školy jsou podvybavené, pedagogové často postrádají potřebné vzdělání a prostředky, což narušuje efektivitu výuky.
Nemám na mysli, že je to vždy tak, jsou samozřejmě výjimky, ale obecně to tak vypadá. Pedagogové čelí obrovské výzvě, což platí obecně. Nejde pouze o umělou inteligenci. I kdyby neexistovala, svět se stále mění. Přesvědčení, že pedagogové jsou schopni adekvátně reagovat na změny ve světě, které probíhají i bez přítomnosti AI, není podle mého názoru příliš přesvědčivé. Umělá inteligence však tento problém zdůraznila a zvětšila. Na svých přednáškách a workshopech, které s pedagogy pořádám, vidím, že někteří jsou zcela zoufalí. Postavit hodinovou strukturu je pro ně teď úplnou neznámou, protože jsou zvyklí na tradiční frontální výuku, kde studenti pasivně poslouchají, zapisují a podstupují formální zkoušky, což je podle mě přístup, který je již překonaný.
Někteří naopak říkají, výborně, mohu to využít při přípravě výuky, tvorbě materiálů a jejich vyhodnocování. Ovšem pro obě tyto skupiny platí, že je obtížné omezit přístup dětem nebo studentům k těmto systémům. Pokud se hodnocení znalostí studenta opírá pouze o testování faktů, například otázky typu: "Popiš mi, jak probíhala třicetiletá válka" nebo "Kdy byl upálen mistr Jan Hus", je těžké zabránit studentům, aby se neobrátili na umělou inteligenci a nezískali kvalitní odpovědi. Donedávna platilo, že bylo možné identifikovat text vygenerovaný umělou inteligencí, ale s jejím neustálým zlepšováním se to stává téměř nemožným.
Ovšem existují firmy, které se specializují na rozpoznávání, zda bylo to, co čteme nebo vidíme, vytvořeno umělou inteligencí. Je to jakýsi závod dvou koní, kteří vedle sebe běží. S pokrokem v oblasti umělé inteligence se zlepšují i systémy na detekci generovaného obsahu. Nicméně tento boj nikdy není úplně vyhraný. Do budoucna bude téměř nemožné jednoznačně rozpoznat, zda obsah vznikl umělou inteligencí, a nemyslím si, že to lze změnit regulacemi. Je třeba se s tímto faktem smířit.
T. Pospíchal: Myslíte, že umělá inteligence ve své dokonalosti bude schopná být nedokonalá? Stejně jako člověk?
K. Juřík: Dnešní realita je taková, že na mých workshopech a přednáškách rád předvedu ideální scénář, kde žádám napsání dvou odstavců pojednání o určitém tématu. Získám odpověď, která je stylisticky, jazykově a fakticky dokonalá. Poté chci, aby mi tentýž obsah napsal systém z pohledu žáka osmé třídy. Výsledek je pak dechberoucí, protože umělá inteligence dokáže věrohodně simulovat a přizpůsobit odpovědi schopnostem žáků osmých tříd. Pedagogové, kteří si možná myslí, že nemají problém, si v tu chvíli uvědomí opak, což dokazuje, že dnešní studenti jsou velmi chytří. Jinými slovy, umělá inteligence je schopna vytvářet odpovědi, které jsou dokonale nedokonalé, což je dovednost, ve které exceluje.
T. Pospíchal: Na co se těšíte v rámci používání umělé inteligence? Co byste si přál, aby se v jejích funkcích objevilo?
K. Juřík: Je téměř nemožné předpovědět, kam nás umělá inteligence jednoho dne zavede, i když jako odborníka v oboru se mě lidé často ptají na budoucnost. Já se však těším na potenciální změny, spíše než na hledání konkrétní funkce. Jsem optimista a technologický nadšenec, a celý život jsem měl radost z pokroků v oblasti technologií. Vidím to tak, že AI může společnost posunout na vyšší úroveň, usnadnit nám život a přispět k vytvoření produktivnější a lepší společnosti. Avšak vzhledem k nejistotě budoucnosti nemohu přesně předvídat, jaká bude role AI za pět let. Pokud někdo tvrdí, že to ví, tak si vymýšlí. Těším se na nové úžasné technologie, pokrok v základním výzkumu a vědě, které mohou pozitivně ovlivnit naše životy, a zároveň mám trochu obavu, zda lidstvo bude dostatečně uvážlivé ve využívání těchto technologií.